Co čtu 3-24

Co čtu 3-24

Co čtu
Červen / 2024
31.3. 2024 Brno

Somerset Maugham: Barevný závoj. Vybrala jsem si tuto knihu pro pobyt na Sardinii a už se nikdy nedozvím, nakolik k tomu zvláštnímu pocitu, co po ní zůstal, přispěl ten ostrov. Kniha má druh čtivosti, který mi způsobuje kocovinu, což prozrazuje, že si zahrává s něčím velice osvědčeným, čemu člověk pudově snadno podléhá, ovšem za cenu toho, že se nechá použít. Místy text prozrazuje svůj věk – vydáno 1925 – aby mohl vzápětí šokovat něčím naprosto současným, co se neustále propisuje z minulosti do přítomnosti a nad čím zůstává rozum stát. Poklona autorovi, který mě přiměl k tolika úvahám nad tématem nenaplněné lásky, které na první pohled působí ohraně, ale není to tak. Nemožnost oplácet vědomě a s nasazením té nejlepší vůle cit vůči někomu druhému možná vypadá banálně, ale je to jeden z nejzáhadnějších mechanismů přírody, jak prosadit pravdu, bez ohledu na to, jak bolestivé to  může být.

Přistihla jsem se, že už nějakou dobu odkládám fotku této knihy, odkládám to, jak spolu s ní vyfotím něco, co se valí kolem, ať už je to sladkost nebo šálek s kávou nebo nějaký šperk nebo něco jiného, co se konstantně nachází na mém pracovním stolu. Připadá mi to najednou nudné a redundantní. A pod tím stolem leží Odin, a když ho fotím, dívá se na mě shovívavě, ale neskrývá jisté znechucení, a jeho oči říkají: vidíš se? Protože Odin vždy dělá to, co cítí, nenaplňuje obrazy ani své, ani těch druhých a hlavně se nesnaží něco zachytit. Snažit se něco zachytit. To znamená být mimo. Cesta hodně vzdálená té, po které chci jít.

nikola klanicová

Kategorie

Chronologicky

    Předchozí článek

    Další článek