Co čtu 4-24
Potřebovala jsem poctivý vyřezávaný zlatý rám, tak jsem se zašla podívat do Zlevněnky kamaráda Honzy Radka. V obchůdku se dá najít všelicos. Tentokrát jsem si odnesla dvě knížky.
První z nich je Listopad Georgese Simenona. Kniha se silnou atmosférou, která někomu může připadat ponurá nebo depresivní, ale mně tak vůbec nepřišla. Autor dokonale vystihl cosi z podstaty rodinných vztahů, před čím radši všichni zavíráme oči, přestože lhaní je vždy pracnější než pravda. Jedna věc mi ale přišla trochu přitažená za vlasy: hlavní hrdinka, která vypráví celý příběh, se rozhodla naprosto zasvětit svůj život muži, do něhož se zamilovala. Jejich oficiální partnerství nebylo možné, ale to jí nevadilo, prostě mu patřila, ve své hlavě. Mohla existovat pouze ve vztahu k tomu muži, jako by nebyla autonomní organismus. Pomyslela jsem si, že v tomto autor přestřelil, když předkládá vyloženě zastaralé patriarchální vyobrazení ženského uvažování, v knize vydané v roce 1972 … Téměř obratem se ukázalo, že se nemýlil Simenon, ale já. Z nevědomosti mě vyvedla druhá kniha Proměny, vlastní životopis Liv Ullmann, která se mnohém nápadně podobá Simenonově hrdince. Snaží se naplnit očekávání, vtištěné společností za slovy manželství, láska, štěstí. Co konkrétně by mělo být náplní těchto vágních slov, nijak nespecifikuje. Fantazie zůstává uvnitř prázdná, bez jakéhokoli životného obsahu, přesto je k ní realita neustále vztahována. V knize převažuje rozčarování, že život nedopadl, jak měl, ovšem možná právě proto, že se zhmotnila ta prázdnota za slovy – na ostrově Faro, po boku kolegy a milence Ingmara Bergmana a jejich dítěte.
Knihu jsem si vybrala kvůli zákulisí filmu a nakonec mě zaujala jako studie ženské mentality před padesáti lety. Hluboká inteligence a niterný severský vhled vzdalují Liv Ullmann na míle masovému vzorku populace, přesto nemůže uniknout naprogramování řádu, kodifikovaného muži. Osobní výpověď autorky pojednává o překonání podmíněnosti životních i filmových rolí, což zdůrazňuje i název Proměny. Je napsaná nesporně zajímavým uměleckým způsobem, ale něco jakoby schází… schází uvěřitelnost, že se hlavní aktérka opravdu dokázala změnit. Ve skutečnosti je to kniha pro Ingmara Bergmana, o Ingmaru Bergmanovi.
