Televrin

Televrin

Září / 2024
2.7. 2024 Cres

Zátoka působí neklidně. V noci přicházejí bouřky, které přinášejí mraky nebo čistou oblohu, pokaždé jinak. Všechno je pohyblivé, barvy i nálady, jako by si moře schovalo svou neměnnost kamsi do hlubiny. Za takových podmínek je vyloučené, aby připluli delfíni. Přesto mám dalekohled pořád po ruce.

Po příjezdu na ostrov spotřebuji vždy několik dní na aklimatizaci. Zdejší energie je nepopsatelná, silná a prastará, jako když se tne do živého. V noci se projevuje nočními můrami a dlouhými sny, které přetrvávají po celou dobu pobytu, ale po třech až čtyřech dnech si na ně jaksi zvyknu. Zvuky cikád a vln, tříštících se o skály, mě občas úplně přemůžou, obvykle odpoledne. Zavřu dveře i okna do ložnice, ležím v nastálém tichu a pozoruju mihotání hladiny na žebrech okenic.

Píšu Vlčí volbu. Nechce se mi věřit, že uběhl další rok a na knize stále pracuji. Vzpomínám na jednu fotku ostrova, z loňské výstavy fotografií v hotelu Televrin. Na první pohled bylo zřejmé, že je fotka staršího data, měla jiné světlo, než je v přítomnosti, ale víc se o ní nedá říct kromě toho, že v ní bylo něco z Vlčí volby. Přinášela mi zcela unikátní stav. Nemám její kopii a ani ji nesháním, mohlo by se tím všechno zkazit. Někdy sleduji téměř neviditelné stopy.

Přežívá tady cosi nesmírně ryzího. Ostrov za určitých podmínek nic jiného nedovolí. Člověk se tu ocitá přírodě blíž, než by si připouštěl, a v troskách zromantizovaných představ o přirozenosti se odehrává zdejší vesnický život. Se zájmem ho pozoruji. Moře smývá vnímání času, předepsané z oficiálních míst. Bylo naivní chtít osvobodit mysl. Mnohem smysluplnější je osvobodit se od mysli.

 

nikola klanicová

Kategorie

Chronologicky

Předchozí článek

Další článek